KB Jilemnice


Dřívé lidé stříleli z praku, aby si obstarali obživu. Dnes střílejí ze střelných zbraní, aby uvodili újmu druhé osobě. Pokud však druhá osoba není živá bytost, nýbrž terč, člověk je biatlonista!
Archimedes, John


DOLOMITY 2007

2.-8. září jsme se vydali do DOLOMIT. V neděli jsme se všichni účastníci zájezdu sešli v 21:00 u kanclu. Naložili jsme auta a vyrazili na cestu ve složení červené auto a bílé auto. V červeném autě jel řidič Jindra, spolujezdec Kuba a dál Míša, Móňa, já(Lé­ňa), Tomáš a v Praze k nám přistoupil Jirka. V bílém autě jel řidič Miro, spolujezdec Verča krátká a dál Verča dlouhá, Lukáš, Honza a Míra.

Léňa velká s námi nemohla jet pač má bolaví rameno a nemůže s ním lízt po skalách. Jelikož jsme neměli nakoupené jídlo tak jsme se cestou stavili v TESCU. Když jsme se asi v 1:00h ráno vřítili do krámu tak z nás moc radost neměli.

Konečně jsme měli všechno nakoupený a naložený v autě. Najednou se Jindra zarazil a říká: ?kluci kde jsou hrnce na vaření?? Hrnce samozřejmě zůstali na kanclu. Tak se naštvaně otočil a šli s Mirem koupit hrnce. Když už jsme v autě měli i hrnce, tak jsme zas mohli vyrazit na cestu.¨Cesta byla docela nudná nevím jak ve druhém autě, ale u nás ano.

Bylo asi 13:00h a my jsme se nacházeli na parkovišti ze kterého se jde první ferata. Začali přípravy na tůru. Když jsme došli ke skále a Miro se podíval nahoru tak zjistil že na to nemá aby tam vylez a Tomáš se k němu přidal (oba se bojí výšek). Jindra je ale ukecal aby šli s námi a tak jsme se vydali na skálu. Ferata byla zajímavá dokonce jsme šli i tunelem.Když jsme asi po 3h došly k autu, tak tam na nás čekalo KINDER překvapení? prasklo nám sklo u bílého auta. Tak tam dali kluci karton a zalepili to izolepou. Museli jsme pospíchat hledat ubytování pro naše stany, protože v 17:00 mělo začít pršet. Nakonec jsme jeli na sjezdovku kterou jsme už jednou před lety obývali. Byla tam spousta místa pro naše malé stanové sídliště. Rychle jsme postavili stany a uvařili si večeři, ale déšť pořád nikde. Nakonec začalo pršet až v 21:00h když už jsme byli zalezlí ve stanech.

Ráno na nás čekalo zase KINDER překvapení?SNÍH­. Všude kolem nás byla cca. 2cm čepička sněhu. Sníh nám překazil plány, takže místo lezení nás čekal dlouhý běh. Běželi jsme z Passa Pordoi do Passa Padon. Byl to běh asi na 3h a byl dlouhý asi 18km. Počasí nám opravdu nepřálo. Vybíhali jsme ve sněhové vánici a v ?1°C. Míra, aby nám nezmrzl, tak si na sebe vzal snad všechno co měl. Nakonec asi po hodině běhu se udělalo hezky a Míra se musel svléknout a věci si schoval za kámen, aby s nima nemusel běžet. Cestou jsme potkali spoustu svišťů. Odpoledne jsme posilovali a staří byli na kolcích (Lukáš, obě Verči a Kuba).

Další den ráno nás čekala zase blbá zpráva. Lízt se nepůjde, protože všude kolem nás byl zase sníh. My mladí jsme se vydali s Mirem na památky z druhé světové války a staří + Tomáš šli na kolce. Večer u našeho malého zakázaného táboráčku dohodli že pojedeme níž a tam seženeme ubytování aby jsme nebyli v té zimě ve stanech. Sjeli jsme do Cortiny, ale tam jsme nic nesehnali, tak jsme jeli do Obertilliachu. Tam jsme ubytování sehnali.

Ráno jme šli cca. 4km výběh a odpoledne jsme posilovali a staří a Tomáš byli na kolcích. Bylo to nádherné být zase v teple, omytá a hlavně v posteli.

Další a zároveň poslední den jsme šli vytrvalostní trénink. Běželi jsme asi 17km. Odpoledne jsme se sbalili a jeli směr domov. Cesta byla plná překvapení. Nejdřív to byl samej semafor kvůli opravě vozovky a pak taky hromada nehod a samá kolona. Jindru už to totálně nebavilo tak si pustil na plný kule rádio, aby neusnul.Cesta pokračovala s rádiem na plný kule a Jindra si vymyslel že budeme zpívat refrén jedné písničky od KABÁTŮ. Nejlíp to zpíval Jirka u toho jsme se opravdu zasmáli. Nakonec jsme ještě hráli Černýho Petra, kterýho jsem koupila v Rakousku v obchodě na cestu. Cesta zpět nám nakonec docela utekla a dokonce jsme se i pobavili. Najednou jsme se ocitli v Jilemnici. Vy­ložili jsme auta a každý se naložil rodičům do auta, kteří už tam čekali až jim přijedou jejich hodný ratolesti. A tím se naše dolomitová parta rozprchla do svých postýlek. Byl to vydařený výlet,sice jsme moc nelezli,ale nakonec to bylo moc fajn.

<<< Předchozí článek | Následující článek >>> # | Komentáře (0)
Napsala: Míša, 31. října 2007, 18.21, Přidej do Linkuj.cz.

Komentáře:

Tato aktualita ještě nebyla komentována, užijte si prvenství.

RSS komentářů k této aktualitě   RSS všech komentářů












  • Na ostatní komentáře odkazujete např. [2]
  • e-mail je nepovinný, pokud ho napíšete bude zobrazen zkomoleně, doufám nečitelně pro roboty.
  • Formátování pomocí Texy!
    'text odkazu':odkaz, **tučně**, *kurzíva*

Archiv aktualit

Ze světa biatlonu

Sponzoři

Ehm, máme my nějaký vůbec?


Béďa & Méča webdesign Administrace